Osobnosti vyjadřující podporu našim snahám

RNDr. Václav Cílek, CSc., geolog, spisovatel a popularizátor vědy, řekl:

„Z mého pohledu dálnice Českým rájem nedává smysl. Už to obklíčení poměrně malého Českého ráje dálnicemi není dobré. Společně s Jiřím Adamovičem a Radkem Mikulášem jsme dávali dohromady podklady pro vyhlášení Geoparku Český ráj. To, co je tu světové, jsou mikroformy, skalní prostředí. Ve srovnání s pískovcovými skalními městy světa je Český ráj maličký. Myslím si, že je důležité tu zachovat málo technický ráz i do budoucna.“

Ing. arch. Vladimír Merta, písničkář, skladatel, spisovatel, fotograf a režisér, řekl:

„Už tu padl pojem kulturní krajina. V Toskánsku mě napadlo, jak je to možné, že tak obrovský kus krajiny zůstal netknutý. V podstatě je to středověký ráz krajiny. Jak to, že tam nejezdí traktory, že tam není hromadný turismus, že nikoho nenapadne prorazit tam dálnici? Kulturní krajina, která vás obklopuje a vy ji vnímáte jako svou vlastní, jako byste ji sami vytvořili, to inspiruje zpěváky, muzikanty, umělce. A toto všechno nám chce dálniční lobby vzít, nezvedneme-li svůj hlas.“

Doc. RNDr. Ladislav Miko, Ph.D., biolog, bývalý ministr životního prostředí, poradce prezidenta, řekl:  

„Stejně jako Václav Cílek nepotkávám tento problém poprvé. Když jsem byl náměstkem ministra v letech 2003 až 2005 a pak ministrem v roce 2009, řešil se už tenkrát se stejným výstupem jako nyní, totiž že jižní trasa je logičtější. Je jednodušší ji postavit a doba, o kterou se cesta z Jičína do Liberce prodlouží jihem oproti severu, je nějakých deset minut. To skutečně není rozhodující. Je pro mě překvapením, že se diskuse nad tím dosud neuzavřela. To je můj osobní pohled. Dnes jsem tady proto, že pan prezident ode mě očekává aktuální informace o vývoji této kauzy. Při návštěvě Královéhradeckého kraje se v Jičíně setkal s občanskými iniciativami, které daly najevo, že se jim nápad postavit Českým rájem dálnici opravdu nelíbí, se všemi argumenty, které tu padly. Proto jsem tady, abych měl informace, argumenty a postoj veřejnosti z první ruky. Pana prezidenta tento problém zajímá.“

Ing. Jiří Štrébl, herec, řekl:

„Budu to mít jednoduché, protože to, co tu moji předřečníci řekli, je tak úžasně erudované, že já k tomu víc přidat nemůžu. Jen to, že Český ráj je pro mě Český ráj až tak daleko, že jsem si tu koupil už hrob, takže tady zůstanu navždy. A jediné, co chci dodat, je to, že bych nechtěl, abychom stavbou museli slovo ráj škrtnout.“

Ondřej Vaculík, redaktor, spisovatel, předseda české pobočky Mezinárodního PEN klubu, řekl:

„Vyděsil mě zveřejněný generel, který se nazývá ‚dálnice budoucnosti‘. Podle něj mají být všechna krajská města propojena dálnicemi. A mají vzniknout nějaká podivuhodná dálniční mezikruží, třeba mezi Prahou a Řípem. Naše republika je velice malá a je vzácná svou proměnlivostí. Každých 5–10 kilometrů se tvářnost krajiny mění, a přitom je krajina spojitá. Dálnice krajinu naprosto rozbíjejí a činí ji nepropustnou. Podle generelu nepovede dálnice přes Sněžku, Labskou boudu, přes Krkonošský národní park. Ten vám uchráníme, ale posuneme dálnice níž a buďte rádi! Když se ale díváte na všechny čáry dálnic v mapce, zjistíte, že bychom přírodu, kterou bychom měli chránit, takto zničili. A od toho je veřejná správa, aby zajišťovala také to, co se nemá stát. My po ní stále chceme něco, co se stát má. Ne, ona má také bránit škodám, má chránit přírodu, životní prostředí, a to má být na prvním místě! Proto jsem rád, že tato iniciativa je, a budou muset být i další.“

Čestmír Suška, akademický sochař, spoluzakladatel spolku Tisovka a člen výboru nové výzvy, řekl:

„V této krajině trávím většinu svého času, máme tu s manželkou chalupu. To, co se tu dnes děje, jsme znovu nastartovali založením spolku Tisovka, který sídlí v Tatobitech, kvůli plánovanému přivaděči k dálnici. Když jsme zjistili, jakým způsobem se to vše chystá, byli jsme naprosto, třikrát podtrhuji, naprosto zděšeni. Zakázku na posouzení vlivů na životní prostředí vyhrál pan Ludvík. A hluková studie na přivaděč je stejně zfušovaná jako ta předcházející. Požádali jsme o pomoc syna, který žije a pracuje v Anglii a dělá hlukové studie. Shodil hlukovou studii na přivaděč ze stolu s tím, že je naprosto neprofesionální, nepracuje s realitou. Byla udělaná od počítače bez seznámení se s krajinou. Náš stát plýtvá penězi na odborníky, kteří jen střílejí od boku a falšují informace, které nemají nic společného s realitou.

Ministr Kupka na setkání s Tisovkou řekl, že na prvním místě je demokratické projednání. Jenže projednání EIA se dělo za covidu. Připomínky měly být online, ale síť byla přetížená, takže lidé, kteří měli co říci, se do procesu nedostali.

Krajský ředitel ŘSD pan Wohlmuth mi řekl: ‚Já jsem si vás proklepl, ale ten váš dům není přímo vedle přivaděče, tak proč se do toho montujete?‘ Takovými ‚demokratickými‘ způsoby se snaží prosadit svůj projekt. Demokracie, za kterou jsme bojovali, je tu na hodně hliněných nohách. Jen když se do toho pustí lidé a neziskovky, je tu šance něčeho dosáhnout. Jsem moc rád, že se to tu tak rozjelo, a doufám, že to dobře dopadne.“

Ing. Josef Tomeš, dopravní expert SOS Český ráj, řekl:

„Do roku 2002 jsem byl šéfem úseku výstavby ŘSD. V celkové koncepci ŘSD jsme nikdy nepočítali se čtyřpruhovou silnicí Českým rájem, vždycky tu byl dvoupruh. A v roce 2002 jsme předpokládali diagnózu dopravy na této komunikaci 7-10 000 vozidel. V roce 2025 je podle sčítání cca 7000 vozidel. To není nárok na stavbu dálnice.“

„Mám vyjádření ministerstva životního prostředí z roku 2008, že z hlediska vlivu na životní prostředí je nejvhodnější varianta jižní. Přesto následné zastupitelstvo Libereckého kraje toto přehlasovalo a prosadilo dálnici přes Český ráj.“ 

PhDr. Robin Bӧhnisch, ředitel Krkonošského národního parku, poslal své vyjádření podpory:

„Český ráj je naší první chráněnou krajinnou oblastí a záměr vést čtyřproudou silnici jejím srdcem pak symbolem postupné eroze dosud účinné ochrany toho nejcennějšího v naší zemi. Zhoubná mantra růstu nás svádí k technokratickým a silovým řešením bez respektu k environmentálním, krajinářským a kulturním hodnotám. Krajina nemá volební hlas, ten jí musíme dát my. Díky všem, kteří tak činí.“

Jan Květ, biolog, uznávaný odborník na mokřadní biotopy, řekl:

"Žádám, aby MŽP a všechny ostatní relevantní strany přijaly nápravná rozhodnutí nyní, dokud je na ně ještě čas. Přiznat si chybu a napravit ji před započetím stavby je jistě poctivější a méně nákladné, než tak učinit (zpravidla jen s částečným úspěchem) během stavby nebo po dokončení.“

K VÝZVĚ SE DÁL NA POČÁTKU PŘIPOJILI 

Stanislav Komárek, biolog, filosof a spisovatel

Anna Hogenová, filozofka

Petr Vachler, filmový režisér, scénárista a producent

Jaroslav Monte Kvasnica, spisovatel, cestovatel, popularizátor přírody

Miloš Šejn, výtvarný umělec a intermediální tvůrce

Adam Sebastian Helcelet, atlet a trenér

Lenka Dusilová, zpěvačka

Adrian Jastraban, herec